Něco ke čtení

Demian (Demian — Die Geschichte von Emil Sinclairs Jugend, 1919) je tzv. vzdělávacím románem, tedy dílem, které se zaměřuje na psychologický a duchovní vývoj hlavního hrdiny. Emil Sinclair je na začátku vyprávění jedenáctiletý chlapec, syn spořádaných a dobře finančně situovaných rodičů. Už od útlého mládí si je však vědom rozdílnosti světů, která je přítomna i v jejich domě.

Jedním z těch světů byl otcovský dům, dokonce byl ještě užší, zahrnoval vlastně pouze mé rodiče. Tento svět mi z velké části byl důvěrně známý, jmenoval se matka a otec, jmenoval se láska a přísnost, vzor a škola. K tomuto světu patřily mírný lesk, zřetelnost a čistota, byly zde domovem jemný, přívětivý hovor, umyté ruce, čisté šaty, dobré mravy. Zpíval se tu chorál, slavily vánoce. V tomto světě byly čáry a cesty směřující do budoucna přímé, existovaly tu povinnost a vina, špatné svědomí a zpověď; odpuštění a dobrá předsevzetí, láska a úcta, biblické slovo a moudrost. Tohoto světa bylo třeba se přidržovat, aby život byl jasný a čistotný, pěkný a spořádaný. Druhý svět však začínal už uprostřed našeho vlastního domu a byl naprosto jiný, měl jinou vůni, mluvil jinak, sliboval a vyžadoval jiné věci. V tomto druhém světě se vyskytovali učedníci a děvečky, byly tu strašidelné příběhy a skandální historky, pestrý proud obludných, lákavých, hrůzných věcí, věcí jako jatky a věznice, opilci a hádavé ženské, rodící krávy, splašení koně, vyprávění o vloupáních, o zabití, o sebevraždách.

S druhým, špatným světem se velmi záhy setká, a sice v podobě Franze Kromera, mladíka, který mu připraví nejednu bezesnou noc. Ze zajetí Kromerových výhružek jej vysvobodí nový žák latinské školy, do které dochází i Sinclair. Ačkoliv se neznají, nováček brzy pozná, že mladého hrdinu něco sužuje, a neváhá mu pomoct.

Na naši latinskou školu přišel, nebylo tomu dlouho, nový žák. Byl synem jedné zámožné vdovy, která se přistěhovala k nám do města, a nosil na rukávu smuteční pásku. Chodil do vyšší třídy než já a byl o několik let starší, ale jako všem, i mně byl záhy nápadný. Ten zvláštní žák jako by byl mnohem starší, než vypadal, na nikoho nepůsobil chlapeckým dojmem. Mezi námi dětinskými kluky se pohyboval cize a rozhodně jako muž, spíš jako pán. Ob1íbený nebyl, her a natož rvaček se neúčastnil, jen jeho sebevědomý a rozhodný tón vůči učitelům se ostatním líbil. Jmenoval se Max Demian.

Demian je velmi zvláštní, záhadný, dospělejší než ostatní. Ukáže Sinclairovi možnost, či dokonce povinnost, myslet kriticky, nepřijímat mlčky to, co mu učitelé tvrdí. Sinclaira velmi zaujme jeho výklad příběhu Kaina a Abela či analýza charakteru dvou lotrů, kteří byli ukřižováni spolu s Ježíšem. Ukáže mu, že je potřeba začít růst, odpoutávat se od rodičů, ke kterým Sinclair až dosud utíkal pro pomoc a ochranu. Prostřednictvím Demiana začne k Sinclairovi velmi silně promlouvat druhý svět, svět temna.

Co Demian řekl o Bohu a ďáblu, o oficiálním, božském světě a o zamlčovaném ďábelském, to byla přesně i má myšlenka, můj vlastní mýtus, že jsou dva světy či že svět má dvě poloviny — světlou a temnou.

Sinclair si během dospívání začíná uvědomovat svou pohlavnost, své touhy, a na nové škole se účastní pitek, stává se vyhlášeným pašákem temného světa. Dočista se odcizí rodině i světu světla, v němž setrvával. O osudu Demiana, který mezitím odcestoval, nemá žádné zprávy.

Na cestu nápravy jej znovu přivede až tajemná dívka, kterou Sinclair pojmenuje Beatrice. Namaluje její portrét, aby zjistil, že tvář na něm je velmi podobná té Demianově. Je to tak, Demianův vliv na hlavního hrdinu neochabl, ba naopak po celou dobu sílil.

„Pták se klube z vejce. Vejce je svět. Kdo se chce zrodit, musí svět zničit. Pták odlétá k bohu. Jméno boha je Abraxas.”

Demian, a později i Sinclairův nový vůdce, Pistorius, ukázali dospívajícímu chlapci cestu, po které se má vydat. Cestu trnitou, cestu jednotlivce, nikoliv stáda, cestu boží i ďábelskou, kterou nastoupí jen velmi málo lidí. Demian Sinclairovi jen pomůže rozdmýchat niterné touhy, oživit jeho sny, oprostit se od pravidel a zákonů.

Když mě pak zavoláš, už nepřijedu stroze na koni či železnicí. Musíš se pak obrátit do sebe a naslouchat, a zjistíš, že jsem v tobě uvnitř.

Příběh, který nám autor předkládá, je silně ovlivněn jeho zájmem o psychoanalýzu a Jungovskou psychologii. Lze v něm nalézt i zčásti autobiografické prvky související s Hesseho dětskými traumaty.