Něco ke čtení

Děj románu Zeptej se táty (2010) sleduje tři sourozence snažící se vyrovnat se ztrátou otce, MUDr. Jana Nedomy. Hans, nejstarší z nich, se života v obyčejném světě příliš neúčastní, z apatie ho občas vytrhnou jen spory se synem či manželka.

Emil se narodil jako prostřední dítě, ale až příliš pozdě po Hansovi, který si celých pět let sám užíval pozornost obou rodičů. Pět let je moc. To už je první dítě vlastně jedináček. Stejně jako otec je i on lékař, a je to on, kdo s ním tráví poslední chvíle.

Kateřina je z trojice nejmladší. Hned v mládí bojovala o život, bojovala s cukrovkou a selháním ledvin. A Emil byl zase až ten pátý. S otcem je dělí společný zážitek z toho hrozného období, kdy se pomalu loučila se životem. Když by ale potřeboval, aby otevřela dveře koupelny, protože on se bojí toho, co je za nimi, Kateřina je příliš daleko.

Jejich matka Marta sleduje pozvolné mizení manžela ze svých vzpomínek. Jak vůbec vypadal? Nemůže si ho vybavit, všichni herci jsou na scéně, jen Janova tvář zůstává prázdná. Akorát veka s mazacím sýrem, jediná banální vzpomínka, zůstala.

Už tak tragickou situaci rodiny ještě stupňují dopisy Janova bývalého přítele, Petra Wolfa, které naznačují, že Janova minulost není tak čistá, jak otec dětem vždy tvrdil. Zatímco Petr se kvůli víře musel vzdát svého poslání, Jan dělal vše proto, aby i v době, kdy víra byla na seznamu nežádoucích věcí, mohl lidem pomáhat. Jan dělal kompromisy, Petr nikoliv.

Balabánův poslední román není lehké čtení.