Něco ke čtení

Válka s mloky (1936) je antiutopický román, který varuje před hrozbou války a válečným utrpením formou science fiction. Autor si jako nepřátele lidstva zvolil Mloky, jejichž společenství je hlavní (kolektivní a jednotnou) postavou celého příběhu. Epizodní postava, kapitán van Toch, nalezne v mělčinách ostrova Tana Masa — kde původně pátral po perlách — zvláštní zvíře, kterého se domorodci bojí. Pozorováním zjistí, že jde o velmi učenlivý druh mloka — kapitán jich začne využívat k lovu perel a na oplátku je opatřuje noži a harpunami na obranu proti žralokům.

S nápadem využít schopnosti Mloků přichází později za podnikatelem G. H. Bondym, který jej má zprvu za blázna, ale později díky Mlokům vydělá obrovské jmění; nabídka perel je však větší než poptávka, a zdá se, že pro Mloky už není jiného využití. Později však vyjde najevo, že Mloci jsou velmi šikovní a výkonní ve stavbě hrází a jiných vodních děl, proto jsou zaměstnáváni lidmi na stavbách, vznikají pro ně zákony, pracovní řád, a postupně se začleňují do lidské společnosti.

Mloci, kteří přišli o přirozené nepřátele, se velmi rychle množí a jejich počet je zhruba 7–20násobkem lidské populace. Záhy se rozšíří do všech světových vod a vyzbrojeni výbušninami, které jim dodávají lidé, aby bránili jejich pobřeží, začnou zvětšovat plochu světového oceánu — postupně začnou s odpalováním země a zmenšováním pevniny: mizí Rusko, Čína, Brazílie, Francie a další státy. Lidé přesto čile pokračují v obchodu s Mloky a neuvědomují si, že se ženou do záhuby. Dodávají jim zbraně, výbušniny, kovy a vše, co si Mloci sami pod vodou nedokážou vyrobit.

V poslední kapitole knihy spatří pan Povondra, který kdysi pracoval jako vrátný G. H. Bondyho a pustil kapitána van Tocha za svým pánem, mloka ve Vltavě.

Jeho syn jej v horečce dopraví domů, kde se pan Povondra přizná, že za zkázu lidstva může on. Zde končí samotný děj románu, Čapek se však pouští do niterných úvah.

Je rozhodnut nechat lidstvo zemřít pro jeho hloupost, jeho vnitřní hlas mu však vyčítá, že chce lidi nechat zmizet ze světa a prosí jej, aby konec ještě zvážil — lidé by přece pro Mloky mohli pracovat, nebo by na vetřelce mohl seslat nějakou formu podmořské infekce, která by je zahubila. Čapek tyto varianty odmítá jako laciné, přesto nakonec najde způsob, jak lidstvo zachránit: Mloci, do té doby jednotní, průměrní a oddaní své populaci jako celku, se dostanou do národnostních sporů (podobně jako lidé), a nakonec se sami zničí.