Něco ke čtení

Ramon (Psáno pro New York Times) je literárním počinem sedmnáctiletého Martina Lutera (rodiče mu tímto jménem dost otrávili život), který žije v podivné vesnici Kozloděje. Martin dospívá a trochu s odstupem se dívá na zvláštní problémy svého puntičkářského otce, svého dvojčete — sestry Pepiny, a velmi zvláštního dědečka. Je obklopen věcmi, které mu nepřijdou tak docela podstatné, ale musí se s nimi nějak vyrovnat. A Indián Ramon přichází jako na zavolanou.

A za co bych jí nejradši na místě zakroutil krkem , je to její: “Helejse, synku, kdo že komu seděl prdelí na ksichtě?!”, protože představa, že sem na svět dorazil až jako vagon číslo dvě a eště k tomu se svým křehce modelovaným římským nosem v jejím umolousaným zadku, je pro mě nepřijatelná. A i když v mý přítomnosti dává s oblibou k dobru fór o tom, co je to relativita, fór, ve kterým se říká, že pan Novák má svůj nos vraženej v zadku pana Novotnýho a že tím pádem maj oba nos v prdeli, ale pan Novotnej že je na tom relativně líp, čímž naráží na to naše proklatý pořadí v děloze, tak já nevím, jak je tomu u Nováka a Novotnýho, ale s mou ségrou si nejsem jistej, jestli tady to relativně platí, protože představa obojího mě děsí stejně.

Ubytují ho ve své chatě, kterou nazývají Jamajka, jako hlídače. Moc toho nenamluví, ale pěstuje marihuanu. Dost záhadný člověk, se kterým se Martin rychle spřátelí. Co na tom, že až z Nizozemí přijedou dva gangsteři, kterým Ramon dluží 10 000 dolarů. Vždyť zase odjedou.

Šabachův román je jakousi syntézou Chevallierových Zvonokosů, tvorby beatniků a Salingerova románu Kdo chytá v žitě. Šabach je kousavý, vtipný, sarkastický, dost roztržitý a především upovídaný vypravěč, který nikam nespěchá. Na pozadí přátelství Ramona s Martinem se věnuje tak banálním problémům, jako je luxování nebo prodej polí paní Hakové.

Není ticho jako ticho. Je ticho normální a ticho velmi podezřelý. Takový to ticho před bouří nebo ticho, co vydávaj lidi, který právě ztichli a ticho vytvořili. Vytvořený ticho zní úplně jinak. Je v něm víc snahy — nebo čeho — o ticho.