Něco ke čtení

Viktor je desetiletý raubíř, se kterým si jeho matka Hana, snad nadějná herečka, v Praze už dál neví rady. Počítač, telefon, pokémoni a průšvihy ve škole jí přerůstají přes hlavu, je na syna sama, a zdá se, že do jejího konceptu nespoutaného života budoucí velké hvězdy úplně nepasuje.

Viktorova babička Eva žije sama v Rybné, její manžel Jindřich nedávno zemřel. Na dům a zahradu je sama, do toho peče koláče, které každé ráno vozí do kavárny v nedalekém městě. Co kdyby se k ní Viktor nastěhoval? Jak jako nastěhoval? No že by ho Hana přehlásila do tamní školy, aspoň by poznal nové kamarády, babička by na něho dohlédla.

Pro Viktora je konfrontace s venkovskou realitou jako noční můra: v patře nefunguje internet, počítač, který si z Prahy přestěhoval, neumí sestavit, v pokoji je zima a děti ve škole nemají ani zdaleka tak silné pokémony jako on. A s babičkou to taky není žádná výhra.

Viktor je ale chytrý chlapec, když to správně navleče, nakonec maminku přesvědčí, aby ho vzala zpátky do Prahy. Nebo ne?

> A  v tu chvíli mi to dojde. Ona nebude v Praze, a proto mě dala sem, ne proto, že jsem zničil sovu a ukradl sluchátka, ne proto, že jsem tak zlobil. Dala mě sem proto, že se mě potřebovala zbavit, a věděla to celou dobu, že mě odsud nevezme, že tady budu muset zůstat, a nic mi neřekla, lhala mi, a teď dělá jakoby nic.

Sžívání Viktora s babičkou a vesnicí vůbec je těžké, rozdíl generací i míst se zdá skoro propastný. Přesto se chlapec čím dál víc stává součástí Rybné, a s tím přichází i jeho zklidnění, a čím dál méně se touží vrátit do Prahy.

Hana však svým chováním tohle celé nabourává, je jako neřízená střela (neřekne Viktorovi o natáčení chystaného seriálu, stejně jako své matce neřekne o poměru, který má s jejím ženatým sousedem Jiřím), která se jednou za čas objeví, a rozbourá všechno, o co se Eva snaží.

Konflikt tří generací, navíc umocněný změnou prostředí, je nevyhnutelný. Eva si myslí, že ví nejlépe, jak by Hana měla žít a vychovávat Viktora, nelíbí se jí, jak často střídá partnery, jak je nezodpovědná. Jejich rozdílné pohledy na život vedou nesčetněkrát k hádkám, které končí odchodem jedné nebo druhé. Viktor je v těch chvílích jen hadrovým panákem, terčem vybíjené, kterou spolu obě ženy hrají.

Hana nakonec seriál, o jehož natáčení Viktorovi ani Evě neřekla včas, dotočí, o prázdninách tak bude mít konečně na oba čas. Zdá se, že by se všechno mohlo zase spravit. Jen kdyby Evu tak nebolela hlava a nezlobil zrak…

Podobně jako v povídkovém souboru Zmizet, i v knize Nejlepší pro všechny Soukupová otvírá téma střetu generací. Generací, které mají jiná očekávání, jiné zvyky, jiný způsob života, a pro které se zdá být takřka nemožné najít společnou řeč. A přece, přestože to bolí, se zdá, že lze překlenout i ty nejhlubší, teprve nedávno vykopané příkopy.

K vyhrocené atmosféře přispívá také způsob, jakým autorka vypráví: příběh čtenář totiž sleduje očima všech tří hlavních hrdinů. Soukupová rychlý spád událostí nebrzdí ani používáním přímé řeči, naopak, dialogy postav jsou nedílnou součástí příběhu, na první pohled nerozpoznatelné od toku myšlenek nebo vnitřních monologů.