Něco ke čtení

Očista (Puhdistus, 2008) vznikla z autorčiny stejnojmenné divadelní hry. Román vypráví příběh Aliide a Zary, které sice dělí dvě generace, přesto jsou si jejich životy velmi podobné. Aliide v sobě nese hříchy, které spáchala po válce.

Ještě jako mladá dívka si vyhlédla pohledného Hanse, který měl však oči jen pro její sestru Ingel. Aliide už nemohla dál snášet, že je vždycky až ta druhá, ta, která nic neumí, ta, která je pořád sama. Našla si komunistu Martina a vdala se za něj. Komunisty v její rodné vsi neměl nikdo v lásce, a tak se z Aliide brzy stal vyvrhel. Martin páchl po cibuli a jeho největší láskou byl Lenin, přesto byla Allide spokojená, protože nezůstane na ocet. A když jednoho dne odvedli Ingel i její dceru Lindu, zatímco Hans zůstal ukryt ve své tajné komůrce za kuchyní, začala Aliide doufat, že si konečně všimne taky jí.

Zara je mladé děvče z Vladivostoku, které uvěřilo řečem o penězích, které na ni čekají na západě. Dostala se do rukou Paši, který z ní udělal prostitutku a držel ji pod zámkem, dokud se jí jednoho dne na cestě do Estonska nepodařilo utéct. V cizí zemi znala od své babičky, původem Estonky, jednu jedinou adresu. Tu našla, taky dům, který jí babička popisovala, i vrby rostoucí u cesty. A v domě stařenku, která sbírá houby, zavařuje a suší bylinky.

Během pomalého sbližování obě postupně odhalí hrůzné příběhy svého mládí, které sice prožily v jiné době, přesto je dokážou pochopit jen ony dvě.

Příběh se odehrává v mnoha časových rovinách (válka, 50. léta, 90. léta) a na mnoha místech (rodná vesnice Aliide, Vladivostok, Berlín), přesto si svou celistvost drží. Drtivou většinu děje reprezentují ženské postavy, muži hrají v románu záporné role (Paša, Martin; Hans je svým způsobem také velmi nebezpečný pro obě sestry). Přesto ani obě hlavní “hrdinky” nelze považovat za jednoznačně kladné — svět autorčina románu totiž není černobílý, a s tím se jeho postavy musí vypořádat.