Něco ke čtení

Dr. Kris Kelvin, hlavní postava románu, přilétá na Solaris (1961), planetu, která je předmětem mnoha sporů. Její povrch je tvořen oceánem slizu a plazmy, který dokáže svým “chováním” ovlivnit oběžnou dráhu celé planety. Právě tato podivná schopnost oceánu je velkým lákadlem pro mnohé vědce, solaristy a experty, kteří planetu za účelem výzkumu navštíví.

Po svém příletu Kris zjišťuje, že původní posádka stanice na Solaris (čítající pouhé tři muže) se chová velmi podivně a tajemně. Rozhovory s jednotlivými členy posádky zanechávají v Krisovi nepříjemné pocity. S podivným tušením uléhá ke spánku, a když se ráno vzbudí, v jeho pokoji sedí Harey — Krisova mrtvá přítelkyně. Varován dr. Snautem čekal leccos, ale návštěvu mrtvé určitě ne. Harey se však nechová skutečně — její chování vypadá jako naprogramované schéma, které Krise má přesvědčit o tom, že je to skutečně ona. Poté, co ji Kris vystřelí raketou pryč ze stanice a ona se znovu vrátí, si Kris uvědomuje, že Harrey si tento incident nepamatuje.

Po několika rozhovorech s dr. Snautem zjišťuje, že každý ze členů posádky má svého “fantoma” či “návštěvníka” — někoho, koho oceán vylovil z jeho nejsilnějších vzpomínek a zhmotnil. Je tedy zcela přesvědčen o tom, že oceán, s nímž se lidé už mnohokrát pokusili navázat spojení, je inteligentní hmota.

Kris zprvu k Harey pociťuje odpor, ale postupně zjišťuje, že ji miluje znovu jako kdysi. Vědom si jejího původu hledá východisko, které by jim umožnilo zůstat spolu. Když si i sama Harey uvědomí (!), čím doopravdy je, zavrhuje Kris definitvně plán dr. Snauta a dr. Stratoria na anihilaci.

Román řeší problémy komunikace mezi dvěma naprosto odlišnými světy, ukazuje lidskou malost v porovnání s jednotou oceánu. “Návštěvníci” jednotlivých členů posádky mohou rovněž zastupovat vliv lidských činů a jejich přesah do budoucnosti.