Něco ke čtení

Marketa Lazarová (1931) je historickým románem z prostředí mladoboleslavského kraje. Hlavními hrdiny jsou zloději sídlící na tvrzi Roháček. Starý Kozlík má se svou ženou Kateřinou bezpočet synů a dcer — všichni s ním sdílejí zlodějské řemeslo. Když se Kozlík dozví, že král vyhlásil boj jeho tlupě a všem lapkům, chce se spřáhnout s Lazarem, který prodlívá na Obořišti. Vyšle svého syna Mikoláše, aby Lazara získal pro jejich plán, strhne se však půtka a Mikoláš je vážně raněn. Později se na Obořiště vrací, aby přivedl Lazara, jehož chce Kozlík ztrestat, místo toho si však Mikoláš odváží jeho dceru Marketu.

Mezitím je Kozlíkem zajat německý hrabě Kristián s biskupským sluhou Reinerem. Oba jsou ušetřeni a Kozlíkova dcera Alexandra se do Kristiána zamiluje, ačkoliv každý mluví jinou řečí. Strhává se bitva s královými vojsky pod vedením hejtmana Piva a lupiči jsou nuceni ponechat Roháček napospas. Sami prchají pryč, Kozlík je však zajat a mnoho z nich pobito.

Bratři chtějí otce vysvobodit z vězeňské věže a vydají se k branám města. Zde na ně však čeká síla vojáků, kteří je zajmou a uvrhnou do žaláře. Později jsou oběšeni, Kozlík popraven. Alexandra si, poté co zabila šíleného Kristiána, vezme život a Marketa se stará o jejího syna.

V knize se prolínají osudy dvou mileneckých párů: Alexandry a Kristiána, Markety a Mikoláše. Jejich láska je vášnivá, svým způsobem však zakázaná a trestuhodná, jelikož je spojila dohromady se zajatci. Marketa zpočátku odmítá Mikoláše, nenávidí jej a snaží se vzít si život, později však i ona zahoří láskou a postaví se po bok manželův. Po jeho smrti vychovává jejich potomka spolu se synem Alexandry.

Kniha syrově líčí prostředí a dobu lapků a zlodějů, kteří přepadávali počestné obchodníky a cestovatele. Autor ve svých hrdinech vidí jakousi zvrácenou krásu, kterou oplývají — sílu, odvahu, bohabojnost a rozhodnost. Nevyzvedává však jejich odsouzeníhodné činy, naopak jejich příběh vypráví útrpně, někdy až s náznaky odporu. Často ke svým hrdinům promlouvá, stejně jako k samotným čtenářům. Líčí všechny radosti i strasti zlodějského života, sleduje rozmíšky mezi členy rodiny. Román je však zároveň příběhem o lásce, lásce k člověku i k Bohu, kterou postavy sdílejí. Nebojí se královských vojáků, ani hejtmana, však před Bohem svou duši chtějí očistit.

Vančura vypráví vláčně a pozvolně, nechává své postavy rozjímat a záhy je uvrhá do boje o holý život. Používá krásné, až neskutečné obrazy, které celé dílo pasují na jedno z nejkrásnějších a nejjímavějších, jaká kdy byla v Čechách napsána.