Miláček (Bel-Ami, 1885) vypráví o neuvěřitelném, odporném a zároveň jistým způsobem krásném životě mladého muže jménem Georges Duroy, jehož vášní jsou peníze a ženy. Po návratu z války v Tunisku pracuje na dráze, jeho gáže však zdaleka nestačí jeho potřebám, a tak neváhá a využije nabídky svého přítele Forestiera, který pracuje v bulvárním plátku La Vie Francaise. Georges je však neobratný pisálek, a přestože má z Tuniska spoustu dojmů a zážitků, které by se daly prodat, není schopný popsat jimi papír. Manželka přítele Forestiera mu však pomůže a Georges díky ní vydělá první peníze.
Seznámí se s její přítelkyní paní de Marelle, která se stane jeho dlouholetou milenkou a Georges ji neopustí ani tehdy, když si po smrti Forestiera bere jeho ženu. Díky ní a jejím a kontaktům ve vysoké společnosti a v neposlední řadě jejímu jazykovému nadání může do novin psát spoustu pikantních a zajímavých zpráv, které mu vynesou slávu — stává se šéfredaktorem novin. Přestože je ženatý a má milenku, zalíbí se Miláčkovi, neboť tak mu ve společnosti přezdívají, žena ředitele Waltera — jejich cit je vzájemný. Miláček neváhá využít svých styků a zjistí, že ředitel s ministrem plánují velmi lukrativní nákup pohledávek z Maroka. Sám také investuje, ale nevydělá tolik jako ředitel.
Jeho touha po penězích ho donutí ucházet se o nejmladší dceru paní Walterové, aby se dostal ke jmění ředitele. Paní Walterová nic netušíc je Miláčkovi oddána — je už však pouhou překážkou a přítěží, stejně jako jeho žena.
Miláček tedy celou věc narafičí tak, že jeho žena je přistižena in flagranti s jiným mužem, rozvede se s ní a unese ředitelovu dceru. Tomu nezbývá, než svolit ke sňatku, aby se vyhnul veřejné ostudě. Koná se svatba, na které paní Walterová pláče.
Georges Duroy je typickým představitelem materialistického člověka, který se nazývá “social-climber”. Využívá jiné k postupu na společenském žebříčku a jedinou hnací silou jeho snažení je touha po slávě, penězích a úspěchu u žen. Je mužským protějškem Madame Bovaryové.

Miláček

Sbírka Matka zrůd a jiné povídky obsahuje několik desítek krátkých příběhů, ve kterých se míhají nejrůznější postavy, náměty a bizarní situace, které autora proslavily. Těžko shrnout tak rozsáhlé dílo, jakým tento výbor povídek bezesporu je, přesto jsou si však příběhy v mnohém podobné. Autor se často uchyluje k absurdním koncům, které povídky — pečlivě vystavěné, skvěle napsané a dokonale realistické — proměňují v zarážející a varující příběhy, jejichž cílem není soudit hrdiny, ale dokázat jistou nerozhodnost jejich jednání.
Nebojí se svými povídkami šokovat, zobrazovat věci nepříjemné a své hrdiny stavět do situací, které z nich dělají hlupáky. Tématem většiny povídek je láska, ať už naplněná či pouze platonická — právě ona je hybatelem lidského jednání.
Matka zrůd, povídka, jež dala název celé sbírce, vypráví o ženě, která si v touze po kráse stahovala pas nejrůznějšími korzety, a její děti tak prošly nepřirozeným vývojem. Rodily se deformované a jejich matka na nich vydělávala a prodávala je do cirkusů. Přestože bylo její jednání zavrženíhodné, společnost se na ni chodila dívat jako na pouťovou atrakci.

Něco ke čtení

Guy de MaupassantMiláček

Guy de Maupassant: Matka zrůd a jiné povídky