Něco ke čtení

2001: Vesmírná Odysea (2001: A Space Odyssey, 1968) začíná pro sci-fi román velmi netypicky — pohledem do daleké minulosti, kdy se po planetě Zemi proháněly tlupy opolidí. Jedna z nich, vedená Tím, jenž hledí na Měsíc během svého urputného boje o přežití narazí na podivný tmavý monolit. Do té doby bezbranní a vyhladovělí předchůdci lidí se začínají pod jeho vlivem měnit, zdokonalovat své nástroje a rozvíjet se. Když opolidé začnou dosahovat pokroků a jejich existence již není ohrožena, monolit zmizí, aniž by si jeho osudovou roli uvědomili.

Pár vteřin stál Ten, jenž hledí na měsíc nad svou nejnovější obětí a snažil se pochopit ten podivný a nadpřirozený fakt, že mrtvý leopard dokázal znovu zabít. Teď tedy byl pánem světa, jen si nebyl zcela jist, co s ním podniknout.Ale něco už ho napadne.

První část knihy končí úsvitem lidstva. Druhá část nás zavede do roku 1999 za dr. Heywoodem Floydem, který se vydává na žádost americké vlády na Měsíc, aby pomohl s řešením přísně utajovaného problému. Poblíž americké základny v měsíčním kráteru Tycho byla zaznamenána magnetická anomálie a později byla odhalena také její příčina — černý monolit ve tvaru kvádru s poměry stran 1:4:9, označovaná jako MAT-1. Zakopán hluboko pod povrchem čekal, až bude vystaven slunečnímu světlu, aby mohl splnit svůj účel a vyslat paprsek daleko napříč sluneční soustavou směrem k Japetu, jednomu z měsíců Saturnu. Pro lidstvo tento utajovaný nález znamená jedno jediné — ve vesmíru existují i další, inteligentnější bytosti, než jsou lidé.

Objekt, před nímž muž ve skafandru stál, byla svislá deska z uhlově černého materiálu, asi tři metry vysoká a půl druhého metru široká; Floydovi svou jakousi pochmurnou hrozivostí připomínala obrovský náhrobní kámen. Byla přesně symetrická a měla dokonale ostré hrany, a byla tak černá, že se zdálo, jako by pohlcovala veškeré světlo, které na ni dopadalo; její povrch byl dokonale hladký. Bylo nesnadné povědět, zda je z kamene nebo z plastické hmoty — nebo snad z látky zcela neznámé člověku.

To je důvod, proč je roku 2001 směrem k Japetu vyslána loď Discovery s šestičlennou posádkou — dva členové se aktivně podílejí na chodu lodi, tři jsou ve stavu hibernace. Tím šestým je HAL 9000, počítač, který slouží k obsluze celé lodi a svou inteligencí zdaleka převyšuje zbytek posádky. Na dlouhé cestě vesmírem se však Discovery nevyhne problémům a dramatickým situacím, které si vyžadují rázné řešení. Když se loď nakonec dostane na místo určení, kapitán lodi Bowman vystoupí v kapsli na povrch Japeta, kde — aspoň jak se zdá — stojí větší bratr MAT-1…

Arthur C. Clarke sepsal strhující příběh o putování Discovery před více než čtyřiceti lety, kdy se o podobných technologiích snad ani neuvažovalo. Nabízí se tedy otázka, zda jeho kniha obstojí i ve srovnání s dnešními poznatky. A právě v tom tkví genialita tohoto Clarkova díla — bezvýhradně splňuje veškeré požadavky i dnešního čtenáře sci-fi. Autorovo mistrovství se ukazuje už v první části knihy, která mapuje pleistocenní obyvatele naší planety. Do dobře známých vod sci-fi se pak vydává bez zábran a jeho dokonalý popis tísně a osamění, které může člověk zažít jen na vesmírné lodi miliony kilometrů od domova, střídané mrazivými okamžiky zápasu o holý život uprostřed vesmírného ticha, nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co vědecko-fantastická literatura může nabídnout.

S jistou dávkou nejistoty a obav si čtenář může položit otázku: existují i jiní obyvatelé vesmíru?

Pak vyčkávalo, uspořádalo si myšlenky a přemítalo o svých dosud nevyzkoušených silách. Neboť třebaže bylo pánem světa, nebylo si zcela jisto, co s ním podniknout.

Ale něco už je napadne.