Něco ke čtení

Román Kdo chytá v žitě (The Catcher in the Rye, 1951) popisuje životní příběh neúspěšného studenta Holdena Caulfielda, který má problémy s úctou k autoritám, pročež putuje ze školy do školy. Na první pohled by mohlo jít o nevychovaného fracka, kterého rodiče zanedbávali, ale opak je pravdou. Holden je citlivý, vnímavý a velmi bystrý chlapec, který je pro svůj svět až příliš otevřený a upřímný. Nemá rád lidskou přetvářku a zkaženost.

Proto se mu také nelíbí svět dospělých, kteří si neustále na něco hrají a lžou. V životě potkal jen pár opravdu milých dospělých, avšak ani jeho spolužáci a spolubydlící na internátech nebyli zrovna jeho nejlepšími přáteli. Na světě má doopravdy rád jen svou malou sestřičku Phoebe, kvůli které se rozhodne zůstat s rodiči a neuteče do Colorada. Má rád její upřímnost a čistotu. Líbí se mu, že ještě není zkažená okolním světem, ostatně jako všechny děti.

„Znáš tu písničku ,Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes?“ No a tím bych –“ „Ale to je ,Když někoho potká někdo, jak jde žitem kdes,“ odpověděla Phoebulka. „A je to básnička. Od Roberta Burnse. „Já vím, že to je básnička od Roberta Burnse.“ Ale stejně měla pravdu. Ono to je „Když někoho potká někdo, jak jde žitem kdes“. Ale to jsem tehda nevěděl. „Já myslel, že to je ,Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes,“ povídám. „Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a tisíce malejch dětí a nikde nikdo — jako nikdo dospělej — kromě mě. A já stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout — já jen jako, že když utíká a nekouká kam, musím se já odněkud vynořit a chytit ho. A to bych dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím, že to je šílenství, ale je to jediný, co bych dělal doopravdy rád. Já vím, že to je šílenství.“

Holden je zkrátka chlapec, kterému se nelíbí, jak celá americká společnost funguje. A svým způsobem se ji snaží změnit nebo dát aspoň najevo svůj protest. Jazyk románu je hovorový, chvílemi vulgární, ale přesto musíte mít Holdena rádi. Je to tak trochu romantik, který je sám ve velkém světě ostatních lidí. A je to velmi roztržitý vypravěč.