Něco ke čtení

Smrt obchodního cestujícího (Death of a Salesman, 1949) je divadelní hra o dvou dějstvích poprvé uvedená v divadle Morosco v New Yorku v únoru 1949. Hlavním hrdinou hry je stárnoucí obchodní cestující Willy Loman, manžel Lindy a otec Biffa a Happyho.

Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství (Erection, Ejaculation, Exhibition and General Tales of Ordinary Madness) Bukowski napsal v roce 1972. Celá sbírka povídek se točí kolem několika stežějních témat, ostatně i jako život Bukowskiho — sex, drogy, chlast, hazard, sprosťárny a neustálá provokace.

Divadelní hra Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who’s Afraid of Virginia Woolf?, 1961) vypráví ve třech dějstvích o noční návštěvě Nicka a Drahunky v domě Jiřího a Marty. U nás hru poprvé uvedlo Divadlo S. K. Neumanna za účasti Albeeho pod názvem Kdopak by se Kafky bál. Jméno tehdy ne moc známé Woolfové bylo vyměněno za módního Kafku. Myšlenku původního názvu odvozenou od říkanky tří pohádkových prasátek (who’s afraid of big bad wolf — Who’s Afraid of Virginia Woolf) se tak podařilo dobře zachovat (kavka — Kafka).

Komu zvoní hrana (For Whom The Bell Tolls, 1940) popisuje poslední tři dny a tři noci amerického partyzána Roberta Jordana, stojícího na straně republiky. Společně se španělskými spolubojovníky má vyhodit most, aby zabránili fašistům dopravit posily na druhý břeh řeky.

Postapokalyptický román Silo (Wool, 2011) přivádí čtenáře do několik set let vzdálené budoucnosti, v níž se poslední žijící lidé museli uchýlit do podzemního sila, aby se skryli před hrozbou toxinů poletujících zamořeným vzduchem na povrchu. Každé ze 144 podzemních pater má svůj přesně daný účel a své obyvatele v barevných lacláčích.

V druhém románu robotí série vydaného pod názvem Nahé slunce (The Naked Sun, 1957) se znovu setkáváme s detektivem Eliášem Baleyem. Jeho služby si vyžádají obyvatelé planety Solárie, na které došlo k první vraždě od doby, co byla osídlena. Spolu s Eliášem se na přání nejsilnějšího Vnějšího Světa, Aurory, na Solárii vydá také detektivův starý známý R. Daneel Oliwaw.

Román Ocelové jeskyně (The Caves of Steel, 1954) je první ze čtyř románů tzv. “Robot series”. Ačkoliv se jedná o sci-fi dílo, zpracovává v tomto žánru poměrně neobvyklé téma — vyšetřování vraždy. Čím více stránek budete mít za sebou, tím více vám však bude jasné, že detektivní příběh, který Asimov rozehrává, slouží jen jako zástěrka k představení života na Zemi a v Vnějších Světech v daleké budoucnosti.

Na cestě (On the Road, 1951) je román čerpající z osobních zkušeností a zážitků autora, který nás příběhem provází jako postava Sala Paradise. Nejznámější dílo Jacka Kerouaca je především příběhem člověka, který se snaží odpoutat od zavedených konvencí a chce svůj život žít naplno.

Román Kdo chytá v žitě (The Catcher in the Rye, 1951) popisuje životní příběh neúspěšného studenta Holdena Caulfielda, který má problémy s úctou k autoritám, pročež putuje ze školy do školy. Na první pohled by mohlo jít o nevychovaného fracka, kterého rodiče zanedbávali, ale opak je pravdou. Holden je citlivý, vnímavý a velmi bystrý chlapec, který je pro svůj svět až příliš otevřený a upřímný. Nemá rád lidskou přetvářku a zkaženost.

Novela O myších a lidech (Of Mice and Men, 1937) vypráví příběh dvou nerozlučných přátel, Lennieho a George. Oba se společně protloukají životem od ranče k ranči a tvrdě dřou. Lennie je prosťáček a velký dobrák, který však rozumu příliš nepobral. George se o něj stará, dává na něj pozor a pomáhá mu.

Hlava XXII (Catch-22, 1961) je satirickým románem o druhé světové válce, s jehož postavami se setkáváme na italském ostrůvku Pianosa. Antimilitaristicky laděné dílo čerpá z osobních zkušeností autora, pro kterého byla — stejně jako pro celou řadu dalších — válka jednou z největších inspirací.

Hlavním hrdinou románu Vyhoďme ho z kola ven (One Flew Over the Cuckoo’s Nest, 1962) je Randle McMurphy — svalnatý, zrzavý irský kriminálník, který přichází do psychiatrické léčebny, kde si má odpykat zbytek svého trestu. Jeho příchod a vůbec všechny události následující sledujeme očima indiánského náčelníka Bromdena — hluchoněmého chronika, který však tak docela hluchoněmý není. Má v sobě jen zakódovanou vzpomínku na dobu, kdy ho nikdo neposlouchal a kdy se naučil s lidmi nemluvit.

Kolíbka (Cat’s Cradle, 1963) popisuje docela otřepané téma sci-fi: zkázu světa rukama člověka. Tentokrát však nejde o svět budoucnosti, nýbrž o svět Vonnegutovy současnosti se všemi jeho technickými, politickými a sociálními vztahy.

Matka noc (Mother Night, 1961) je vyprávěním Howarda W. Campbella Jr., Američana, který se v Německu stal dramatikem a jedním z hlavních propagátorů nacismu. Campbell se až později v New Yorku dovídá, že byl vlastně agentem USA, který svým vysíláním předával americkým tajným službám důležité informace o nacistickém Německu. Bohužel pro něj však o této skutečnosti ví jen tři lidé, kteří nejsou ochotni ji sdělit světu. A tak žije Campbell v úkrytu obrovského New Yorku a snaží se zapomenout na to, co dělal.

Mechanické piano (Player Piano), napsané roku 1952, je zástupcem Vonnegutovy sci-fi tvorby, v níž varuje společnost před odcizením a anonymitou. Práci ve světě Mechanického piana převzaly stroje, které dokáží vyrobit cokoliv s nulovými ztrátami — pojištění, žvýkačky, jídlo, oblečení… Za mechanizací výrobního procesu stojí doktor Proteus, jehož syn Paul je ředitelem výrobních závodů ve městě Ilium.

Snídaně šampionů (Breakfast of Champions, or Goodbye Blue Monday, 1973) nás znovu svede dohromady s Vonnegutovým alter egem, spisovatelem science-fiction, Kilgorem Troutem, jehož povídky jsou používány jako výplň pornografických časopisů. Není tedy divu, že je Kilgore velmi překvapen pozváním Elliota Rosewatera na umělecký festival v Midland City (zde se mimochodem potkají postavy z jiných autorových děl).

Mapa mých světů (The Selected Works of T.S. Spivet, 2009) je autorův první román, kterým čtenáře provází Tecumseh Strnádka Spivet, dvanáctiletý klučina žijící na ranči v Montaně. Už samo jeho jméno slibuje velké dobrodružství, nezdá se vám?

Tramvaj do stanice Touha (A Streetcar Named Desire, 1947) se začala hrát na Broadwayi v prosinci roku 1947, v jedné z hlavních rolí se představil Marlon Brando.

Parfém bláznivého tance (Jitterbug Dance, 1984) je především příběhem o lidské touze po nesmrtelnosti. Děj sledujeme z perspektivy čtyř hlavních hrdinů: krále Alobara, který se od Bandalúpů naučí, jak se stát nesmrtelným. Předtím však musí opustit svůj domov, ve kterém jej chtěli jeho poddaní zabít, a projde celý svět. Seznámí se s Kudrou a společně “stárnou” v koloběhu dějin. Nemohou se však nikde usadit, neboť jejich sousedé jsou nedůvěřiví k lidem, kteří se během let nemění. Na jejich cestě je doprovází Pan, smradlavý bůh stád, symbol starého myšlení a světa.

Hlavní hrdinka novely Snídaně u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany’s, 1958), Holly Golightly, je krásná, roztržitá, frivolní, sotva dvacetiletá dívka, která prožívá svůj sen v New Yorku. Vypravěč příběhu se s ní poprvé “setká”, když na něj v časných ranních hodinách zazvoní, protože sama ztratila klíče od domu. Stanou se z nich přátelé a vypravěč (Holly mu říká Fred — jméno jejího bratra) pomalu začíná chápat Holly a celou její osobnost — je to dívka, která touží po pozornosti, která potřebuje někam patřit, ale zároveň chce být volná, která touží nakupovat u Tiffanyho a stát se součástí společnosti.