Něco ke čtení

Matka noc (Mother Night, 1961) je vyprávěním Howarda W. Campbella Jr., Američana, který se v Německu stal dramatikem a jedním z hlavních propagátorů nacismu. Campbell se až později v New Yorku dovídá, že byl vlastně agentem USA, který svým vysíláním předával americkým tajným službám důležité informace o nacistickém Německu. Bohužel pro něj však o této skutečnosti ví jen tři lidé, kteří nejsou ochotni ji sdělit světu. A tak žije Campbell v úkrytu obrovského New Yorku a snaží se zapomenout na to, co dělal.

Velmi důležitou postavou jeho života je manželka Helga, kterou si vzal v Německu a kterou nade všechno miloval. Válku však nepřežila.

Mým narkotikem bylo to, co mne provedlo válkou: byla to schopnost nechat si své city podráždit jenom jedinou věcí — láskou k Helze. Toto soustředění mých emocí na tak malou plochu začalo jako šťastná iluze zamilovaného mladíka a rozvinulo se v prostředek, který mně během války chránil před zešílením a stal se nakonec osou, kolem které se mé myšlenky točily neustále.

Campbell se v New Yorku dostává do velmi zvláštní situace: bydlí nad židovským doktorem Epsteinem, který už na hrůzi Osvětimi dávno zapomněl. Jeho matka nikoliv. Campbellovi se vůbec dostává nenávisti snad jen od čtenářů časopisů a novin, kteří plní jeho schránku na dopisy svým rozhořčením. Od lidí, které absolutně neovlivnil (nebo o tom neví).

Přežívá v New Yorku, když se k němu dostaví žena, která tvrdí, že je jeho zesnulou manželkou Helgou. Campbell rád uvěří a později je šokován zjištěním, že jde o mladší sestru Helgy — Resi. Rozhodne se s ní zůstat. K jeho velkému překvapení jej znovu kontaktuje příslušník amerických tajných složek, aby jej upozornil, že Resi a její přátelé jsou komunističtí špioni, jejichž úkolem je odvézt Campbella do Moskvy. Při následné policejní šťáře Resi polkne kapsli kyanidu a umírá.

”Nesmíte mít pocit, že jim máte za co děkovat. Oni sami cítí, že vám jsou zavázáni takovým dluhem, že ho nikdy nebudou schopni splatit.” ”Za co?” řekl jsem. ”Za to, že jste měl odvahu říkat pravdu během války,” řekl Jones, “kdy každý jiný lhal.”

Campbell začíná bláznit ze života na okraji společnosti, z pocitu osamělosti, a nakonec požádá dr. Epsteina, aby jej vydal izraelským agentům, kteří po něm pátrají. Je odvezen k tribunálu do Izraele, kde bude souzen za zločiny proti lidskosti. Bohužel však přijde dopis od Franka Wirtanena, který Campbella rekrutoval do tajných služeb, ve kterém je vysvětlena Campbellova účast na druhé světové válce a jeho důležitost pro americkou armádu. Je to pro něj dost špatná zpráva:

Takže jsem opět skoro svobodný člověk a mohu se dát, kam se mi zlíbí. Shledávám tuto vyhlídku k zvracení. Myslím, že dnešní noc je tou nocí, kdy oběsím Howarda W. Campbella, Jr. za zločiny spáchané na něm samém. Vím, že dnešní noc je tou nocí. Říká se, že oběšenec slyší nebeskou hudbu. Je to zlé, že já, podoben svému otci a nepodoben své matce, nemám hudební sluch. Ale přesto doufám, že tou melodií, kterou bych měl slyšet, nebude “Bílé ráno” od Binga Crosbyho. Sbohem krutý světe! Auf Wiedersehen?

Příběh, v němž Vonnegut vystupuje jako editor Campbellových memoárů, popisuje příběh muže, který zůstal po válce zapomenut někde na pomezí USA a Německa. Osamocen, znechucen sebou samým a vyhoštěn ze společnosti.

Jsme to, co předstíráme, že jsme, a tak musíme být na to, co předstíráme, že jsme, opatrní.

Když jsi mrtvý, tak jsi mrtvý.

Miluj se, pokud můžeš. Je to pro tebe dobré.