Něco ke čtení

Novela O myších a lidech (Of Mice and Men, 1937) vypráví příběh dvou nerozlučných přátel, Lennieho a George. Oba se společně protloukají životem od ranče k ranči a tvrdě dřou. Lennie je prosťáček a velký dobrák, který však rozumu příliš nepobral. George se o něj stará, dává na něj pozor a pomáhá mu.

Lennie na něho smutně pohlédl. „Když byly takový maličký,” řekl na to, jako by se omlouval. „Já ji začnu hladit, a ona mě kousne do prstu, tak jsem ji štíp do hlavičky, a ono bylo po ní — protože ona byla taková maličká. Abysme už, Georgi, měli co nejdřív ty králíky! Ty nejsou tak maličký.”

Ve Weedu, kde naposledy pracovali, Lennie obtěžoval jednu dívku a strhl z ní šaty, a tak teď putují za novou prací. Lennie je dobrák, který by neublížil ani mouše, ale těžko ovládá svou ohromnou sílu. Rád se mazlí s hebkými věcmi, ale většinou je všechny nechtě zabije. Ať už jde o myši nebo štěně. Proto mu George nařídí, aby nechal všechno mluvení a styk s lidmi na něm a sám si hleděl práce.

Společně začnou pracovat na dalším ranči a před očima mají obraz svého vysněného hospodářstvíčka, na kterém bude Lennie chovat hebké králíky a krmit je vojtěškou. Každý večer poslouchá Georgeovo vyprávění o tom, jak se budou mít na svém malém ranči dobře.

Lennie se na ranči seznámí s manželkou rančerova syna, která ho nechá, aby jí hladil vlasy. Jako už tolikrát, i nyní se Lennie neovládne a vyděšený jejím křikem jí zlomí vaz. Potom se utíká “schovat do vrbiček”, jak mu George už dříve pro případ nouze nařídil.

Vtom do něho vjel vztek. „Potvoro jedna! Pročpak tě to muselo zabít?! Ty přece nejsi žádná maličká myštička!” Zvedl štěně a mrštil jím pryč. Obrátil se k němu zády. Seděl s hlavou nad koleny a šeptal: „Teď nebudu smět opatrovat králíky. Teď mi to nedovolí.” A kolíbal se ve svém hoři dopředu dozadu.

George, který se děsí pomsty pracantů na Lenniem, ho najde jako první a střelí ho do zátylku. Uchrání ho tak před lynčováním a Lennie umírá s vysněným rančem před očima.

„Pusťme se do toho už teď,” prosil Lennie. „Kupme si to hospodářstvíčko hned.” „I to víš, že hned. Musím. Musíme.” A George zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul a ruka nabyla pevnosti. Stiskl spoušť.

Steinbeck líčí osud dvou chudých lidí, kteří sní svůj velký sen o malém ranči. Protože každý člověk musí mít sen.