Něco ke čtení

Jatka č. 5 (Slaughterhouse-Five; or, The Children’s Crusade, 1969), jejichž hlavním hrdinou je cestovatel časem Billy Pilgrim, popisují Vonnegutovy zážitky a vzpomínky na bombardování Drážďan, které spolu s několika americkými vojáky přečkal ve sklepě jatek č. 5 (Schlachthof Fünf). Billy prožívá všechny okamžiky svého života najednou — 2. světovou válku, válku ve Vietnamu i únos mimozemšťany na Trafalmador, planetu vzdálenou stovky miliard mil od Země. Právě od Trafalmadořanů se naučí chápat smrt jako nevyhnutelnou součást života, nad kterou nemá smysl truchlit.

”Nejdůležitější, co jsem se na Tralfamadoru dověděl, je poznání, že když člověk zemře, mrtvým se pouze jeví. V minulosti je stále živý ažaž, takže plakat na pohřbu je vlastně hloupost. Veškeré okamžiky života, minulost, přítomnost i budoucnost vždycky existovaly, budou existovat navždy. Tralfamadořané mohou současně přehlédnout veškeré okamžiky života stejně snadno, jako my přehlížíme celé pásmo Skalnatých hor. Vidí, jak trvalé jsou všechny okamžiky, a mohou si prohlédnout každý, který je zajímá. Je pouhá iluze, když si tady na Zemi myslíme, že jeden okamžik následuje za druhým jako korálky na šňůře, a že je okamžik navždy ztracen, jakmile pomine. Když Tralfamadořan vidí mrtvolu, pomyslí si jen, že dotyčný mrtvý se právě nachází ve špatném stavu, ale že táž osoba se má báječně ve spoustě okamžiků jiných. Já když dneska slyším, že někdo zemřel, pokrčím prosté rameny a říkám to, co o mrtvých říkají Tralfamadořané, to jest: ‚Tak to chodí’.”

Spolu s Billym cestujeme jeho životem, jehož útržky se postupně skládají do mozaiky a odkrývají události, které pro něj byly v životě rozhodující. Naprosto šokujícím způsobem popisuje nálet na Drážďany, kompletní destrukci města a následné odklízení mrtvol. Ukazuje hrůzy války a v druhé polovině knihy dává zapomenout na veselé zážitky (ač zprvu velmi frustrující) z Trafalmadoru, které v porovnání s hrůzami na Zemi vypadají nicotně. Vonnegut se rovněž opírá do vyspělé americké civilizace, která světu “darovala” nespočet chudých a bezmocných, válku a jiné katastrofy.

Odpor k válce a zabíjení z knihy doslova čpí. Vonnegut je silně ovlivněn vlastními zážitky z fronty a zdá se, že ani nemá jinou možnost, než před válkou varovat, stejně jako jeho současník Joseph Heller v legendární Hlavě XXII.