Něco ke čtení

451 stupňů Fahrenheita — teplota, při níž se papír vznítí a hoří…

Děj 451 stupňů Farenheita (Fahrenheit 451) se odehrává v budoucnosti, která je silně ovlivněna masovými médii. Požárníci už požáry nehasí, ale zakládají, aby tak zbavili povrchní společnost knih, které by mohly být nebezpečné. Hlavním hrdinou knihy je Guy Montag, hasič, který chápe své povolání jako poslání — chrání společnost před škodlivým vlivem knih a věděním v nich ukrytým. Až do doby, kdy potká Clarissu, dívku, která se na svět dívá romantickýma očima a často mluví o minulosti.

”Musí ti být jasné, že náš civilizovaný svět je tak obrovský, že si nemůžeme dovolit, aby menšiny byly nespokojené a neklidné. Zeptej se sám sebe, co u nás chceme dosáhnout především? Lidé chtějí být šťastní, není to tak? Neslyšels to celý život? Chci být šťastný, říkají lidé. No, a nejsou? Copak je pořád něčím nezaměstnáváme, neposkytujeme jim dost zábavy? Pro to žijeme, pro nic jiného, nemám pravdu? Pro užitek, pro vzrušení. A musíš připustit, že naše kultura nás tímhle přímo zahrnuje.”

Guy začíná přemýšlet o tom, jestli je to, co dělá, opravdu správné. Z domu zločinců (majitelů knih) ukradne několik knížek a doma si je přečte. Právě tady začíná koloběh násilí a zločinů, kterých se Guy musí dopustit, aby unikl před svými kolegy.

Vyhledá starého profesora Fabera a přesvědčí ho o tom, že se změnil, že chce znovu vrátit lidstvu knihy. Na pozadí válečného konfliktu začíná jejich společná cesta za obrozením společnosti.

”Dávno před Kristem žil jeden strašně hloupý pták jménem Fénix, vždycky za pár století si vystavěl pohřební hranici a sám se na ní upálil. To byl určitě blízký příbuzný Člověka. Ale pokaždé, když se upálil, vyskočil z popela a sám se zase se vším všudy porodil. Zdá se, že děláme totéž, pořád znova a znova, jenže máme jednu vlastnost, kterou Fénix neměl. My víme, co to děláme za ničemnou věc. Víme, co jsme za posledních tisíc let nadělali ničemných věcí, a jestliže tohle víme a máme to pořád před očima, přestaneme jednou stavět ty proklaté pohřební hranice a přestaneme na ně skákat. V každé generaci získáme o trošku víc lidí, kteří nezapomínají.”