Něco ke čtení

Hlavním hrdinou románu Vyhoďme ho z kola ven (One Flew Over the Cuckoo’s Nest, 1962) je Randle McMurphy — svalnatý, zrzavý irský kriminálník, který přichází do psychiatrické léčebny, kde si má odpykat zbytek svého trestu. Jeho příchod a vůbec všechny události následující sledujeme očima indiánského náčelníka Bromdena — hluchoněmého chronika, který však tak docela hluchoněmý není. Má v sobě jen zakódovanou vzpomínku na dobu, kdy ho nikdo neposlouchal a kdy se naučil s lidmi nemluvit.

McMurphy mezi ostatní “blázny” nezapadá — moc dobře ví, proč odešel z trestanecké farmy do léčebny. Je bystrý, prospěchářský, impulzivní a podnikavý. Rebel, který se snaží nabourat řád Velké sestry — staré armádní zdravotní sestry, která si své komplexy léčí na svých pacientech. Mezi nimi a McMurphym je ještě jeden rozdíl: oni se léčí dobrovolně a mohou kdykoliv odejít, on je tu kvůli soudnímu nařízení a jeho propuštění je v nedohlednu.

Postupně zjišťuje, jak to na oddělení chodí, jak Velká sestra ovládá životy všech pacientů — sleduje je z velké prosklené kukaně, zpomaluje či zrychluje čas, na sezeních jim klade otázky, které je dokážou rozplakat. McMurphy se rozhodně nechce smířit s nadvládou téhle staré panny, která se marně snaží skrývat své vyvinuté poprsí.

“Za ty mluvit nemohu,” povídal Harding. “Ti mají svoje problémy, tak jako my všichni. Jsou to do značné míry nemocní lidé. Ale aspoň tohle je teď jasné: jsou to nemocní lidé. Nejsou to už králíci, Macku. Možná že z nich jednoho dne budou i zdraví lidé. Těžko říci.” McMurphy o tom chvíli uvažoval a prohlížel si žíly na hřbetech rukou.

A tak mezi nimi začíná boj, který je stejně nelítostný jako zdvořilý — ač jeden druhého z hloubi duše nenávidí, mile se usmívají a Velká sestra své emoce dokáže ukočírovat. Když se McMurphymu podaří dostat na svou stranu většinu pacientů a prosadí sledování baseballového mistrovství v televizi, uštědří sestře Ratchedové první pořádnou ránu. Stává se z něj idol, hrdina, který dokázal něco, čeho se všech čtyřicet pacientů bálo — vzepřel se nadvládě Velké sestry. Zdá se, že se mu přece jen podaří změnit zaběhnutá pravidla a zvyklosti, ovšem jen do doby, než zjistí, že sestra Ratchedová může přímo ovlivnit délku jeho pobytu v léčebně. McMurphy si rychle spočítá, že bude lepší “kušovat” a do ničeho se neplést, jenže nemůže snést, jak se sestra k pacientům chová.

Jak se tak blížil k Velké sestře, začaly jí vystupovat oči z důlků. Nenapadlo ji, že by moh něco udělat. Mělo to být její konečné vítězství, vítězství, které mělo jednou provždy stvrdit její vládu. Ale teď jde k ní, obrovský jak stodola!

Už začala otevírat pusu a shledávat své černé frajery, krve by se v ní nedořezal, ale on se zastavil dřív, než k ní došel. Zůstal stát před jejím oknem a řek svým nejospalejším, nejhlubším hlasem, že ho napadlo, že by si moh vzít škatulku retek, co si ráno koupil, a pak prohnal ruku sklem.

A tak vše začíná znovu, McMurphy prosadí výlet na lodi, nakloní na svou stranu i doktora a vypadá to, že definitivně zvítězí. Po roztržce s černými frajery (ošetřovateli) jsou však spolu s Bromdenem odvedeni do oddělení pro narušené a McMurphy poprvé pozná EŠT — elektrošokovou terapii. Velká sestra si uvědomuje, že musí McMurphyho-trosku ukázat pacientům, aby ho dokonale pokořila, on se však znovu vzchopí, tentokrát už naposled. Jeho poslední vzpoura však končí nešťastně, sebevraždou Billyho Bibbita, kterému McMurphy dohodil holku a kterého Velká sestra dokázala zdeptat tak, že se ze strachu z matky podřezal. McMurphy sestru fyzicky napadne a málem ji uškrtí, je to ale poslední prohrané kolo jejich války.

Když jej do denního pokoje dovezou na kolečkovém křesle s cedulí “McMURPHY — RANDLE P. POOPERAČNÍ STAV. LOBOTOMIE.”, je z něj karikatura člověka, troska s propadlými tvářemi, zapadlýma očima, neschopná pohybu. Náčelník pro něj tak může udělat poslední službu a oplatit mu, že z něj McMurphy znovu udělal muže. Potom utíká zpět tam, kam patří — do divočiny.

Keseyho román bývá často vykládán jako symbol vzpoury jednotlivce proti systému, který jej omezuje a svazuje nesmyslnými pravidly. Rovněž je příběhem obrovské duševní síly, která umožnila hlavnímu hrdinovi vzepřít se ztělesnění tyranie a despotismu. Jediný člověk dokázal dát naději desítkám dalších, kteří neměli dost odvahy, aby se byť jen usmáli.