Kingsley Amis: Šťastný Jim
Šťastný Jim (Lucky Jim, 1954), příjmením Dixon, je lektorem středověkých dějin na jedné provinční anglické univerzitě. Ke středověku žádný vřelý vztah nemá, ba dokonce jím opovrhuje. Sepsat závěrečnou práci o tomto časovém období byla ale nejhlehčí cesta k titulu, a tak se do něj Jim (aspoň na krátký čas nutný k sepsání onoho nudného textu) zamiloval.
Nástup na univerzitu se Jimovi zrovna dvakrát nevyvedl, a tak se snaží první dojem nějak vylepšit. Pod vedením profesora Welche, podivína s nevysvětlitelnou slabostí pro dulciány, který málokdy dokončí větu a který si z neznámých důvodů myslí, že umí řídit, je to úkol hodný Herkula. Celým románem nás rovněž provází Jimovi neúspěšné pokusy o publikování článku o stavění lodí ve středověku ve vědeckém časopise.
Do ne zrovna růžově vyhlížející situace se přidávají problémy s Margaret, náladovou kolegyní z univerzity, která Jima pravděpodobně miluje (a pravděpodobně taky ne). A když Jim pozná ještě Christinu, přítelkyni Bertranda Welche (toho času snobský malíř a syn profesora Welche), jde mu z toho všeho hlava kolem. Ke všem ztřeštěným akcím pořádaným páně Welchem pociťuje opravdový odpor a pohrdá jimi. Pokud si však chce zlepšit své postavení na univerzitě, nezbývá mu, než poslušně otvírat pusu do rytmu dulciánů. Profesor Welch naštěstí stejně nepozná, že jeden hlas chybí.
Jim zkazí, na co sáhne. Sám už se smiřuje s tím, že univerzitu bude muset opustit. Na druhou stranu to pro něj bude i tak trochu vysvobození, protože o výuce středověkých dějin a její užitečnosti si nic dobrého nemyslí. Kvůli Christině se dostane do studené války a později otevřeného boje s Bertrandem, čímž si pod svým místem lektora podřezává už tak dost suchou větev.
Šťastný Jim oplývá humorem, a to nejen díky bezvýchodným situacím, do kterým se daří hlavnímu hrdinovi nehrdinovi dostávat. Sám Jim je spíše ztělesněním satirického pohledu na svět, opravdové komično dodávají knize především snobské postavičky členů Welchovic rodiny. Zároveň Jim tvoří ostrý protiklad pokrytectví, šplhounství a kariérismu, které ztělesňují především postavy z univerzitního prostředí. I po více než padesáti letech si tak zachovává punc aktuálnosti.