Něco ke čtení

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je novela podle skutečné události, která vypráví o osudu dvaceti bohatých Židů z USA, kteří jsou zajati nacisty v Římě. Dostávají se do tábora, kde se jich zištně ujímá Bedřich Brenske, velitel oddělení. Jeho jediným cílem je z bohatých podnikatelů vymámit co největší sumu peněz výměnou za záchranu života.

Pan Herman Cohen spočítal, co stála doposud jejich výměna, a dospěl ke konečné sumě. Myslel na ledacos, tedy také na to, že by část nákladů mohl převzít stát, ve stejné míře, v jaké otálel a zdržoval jejich vykoupení. Vracel se v duchu ke všemu, co se dělo od jejich zajetí až do této chvíle, jako by si teprve nyní dokázal uvědomit nejen to, co se stalo, ale i jaké s tím byly spojeny náklady. Zkoumal duševní a tělesný stav všech pánů. Ale opakoval si stále, tváří v tvář svým dvěma němým strážím, že si koupili svůj život, protože měli za co, zatímco miliony jiných neměli ani na svou smrt.

Herman Cohen, jeden z dvaceti zajatců, se slituje nad polskou tanečnicí Kateřinou a za 100 000 franků ji vykoupí. Uklidněni Brenskeho slibem o blízkém vysvobození podepisují šeky a příkazy k platbám ze svých švýcarských kont.

Bedřich Brenske z nich postupně vymámí všechny jejich peníze, dokonce je přiměje napsat o další finanční prostředky příbuzným a přátelům. A zoufalí Židé jeho báchorkám o výměně za německé důstojníky uvěří.

„Buď anebo!” řval. „Ani středověcí loupeživí rytíři to nedělali takhle! Ožebračili jste nás. Co ještě chcete?” „Podezírá nás snad pan Rap­paport-Lieben právě jen z toho?” zeptal se náhle klidně a věcně pan Brenske, jako by mu jeho vlastní slova prve vrátila pocit důstojnosti.

Celá novela končí tam, kde začala — v koncentračním táboře. Všech dvacet mužů i s Kateřinou Horovitzovou je posláno do umývárny, a Kateřina si až příliš pozdě uvědomí, že jdou na smrt.