Něco ke čtení

Trainspotting (Trainspotting, 1993) je zřejmě nejslavnější autorovou knihou, kultovním dílem, kterého se o tři roky později ujal Danny Boyle a dal vzniknout neméně slavnému filmu.

Trainspotting sestává ze sedmi částí, které jsou rozčleněny do krátkých příběhů party skotských kamarádů z Leithu, kteří mají tak trochu rádi drogy, chlast a sex. Většinu příběhů vypráví Mark Renton, hlavní hrdina románu, občas ho zastoupí Šoufek (Simon “Sick Boy” Williamson), Spud (Daniel Murphy) nebo Franco (Frank Begbie). Nejsem si jistý, zda se v jejich případě dá opravdu mluvit o přátelství, protože ve světě heroinu jsou všichni jen obchodní partneři. Každý z nich má svůj vlastní nezaměnitelný styl vyprávění, na který si brzy zvyknete — Markův je kousavý, ironický, Spudův zmatený, roztržitý a naivní, Francovy příběhy poznáte podle nesčetného množství vulgarit a nadávek, Šoufek vypráví s trochou opovržení a rád vede vnitřní dialogy se Seanem Connerym.

Trainspotting: Způsob zábavy nebo zabíjení času, obzvlášť oblíbený a rozšířený ve Velké Británii. Spočívá ve sledování vlaků, porovnávání jejich příjezdů a odjezdů s časovými údaji v jízdním řádu, apod.

Příběhy na sebe navazují jen velmi volně, většinou nejsou řazeny chronologicky. Kromě vyprávění román obsahuje také Feťácká dilemata č. 63–67, sled Markových myšlenek z doby, kdy ho rodiče uvěznili v jeho pokoji, aby ho zbavili závislosti. Právě kvůli stavbě románu je těžké jej nějak shrnout. Zabývá se drogami, sexem, chlastem, snahou žít jinak než společnost, přátelstvím a zároveň kompletním odcizením přátel, hledáním skotské identity. Je plný černého humoru, zároveň však velmi tragický a plný smrti. Každá šleha přinese skvělé zážitky, každý absťák nesnesitelná muka.

Společnost vymejšlí padělanou a překroucenou logiku, aby mohla absorbovat a měnit lidi, jejichž chování je mimo střední proud. Řekněme, že znám všechna pro a proti, vím, že budu mít krátkej život, v hlavě to mám v pořádku atakdále, ale stejně chci smažit v heráku? Nepovolej ti to. Nepovolej ti to, protože by to vypadalo jako znamení jejich vlastní prohry.

Všední problémy se scvrkávají, ustupují do pozadí, zůstává jediný — kde sehnat fet. A za co. Mark zkusí přestat. Dobrovolně i z donucení, nikdy se mu to ale nepovede. Spud je pořád stydlivý kluk, který potřebuje speed, aby mohl mluvit s holkou. Franco se nikdy nezbaví agresivity, kterou v sobě má a Šoufek bude chtít vždycky ošoustat všechno ve svém dosahu. Jakoby se všichni měnili a zároveň zůstávali stejní.

Příznačný je i způsob, jakým je román psán: bez uvozovacích vět, bez přímé řeči, naléhavě, jako by už nebyl čas ztrácet čas. Všichni průvodci dějem ze sebe příběhy doslova chrlí. Tu a tam se vyprávěním mihne vedlejší postava a zase zmizí. Někdo umře, někdo se narodí, heroin to moc nerozlišuje.

Julie umřela na Vánoce. Na její pohřeb sem se nezvlád dostat. Ležel sem poblitej na matraci ve Spudově pelechu, vodvařenej tak, že sem se nemoh hejbat. To byla škoda, protože sme byli s Julií dobrý kamarádi. Nikdy sme spolu nešoustali nebo něco takovýho. Voba sme se domnívali, že by to věci moc změnilo, jak už to u vztahů mezi mužem a ženou chodí. Sex je v zásadě změní ve vážnou známost, nebo je ukončí. Po prcání můžeš ustupovat nebo postupovat, ale udržet status quo je komplikovaný. Julii to moc slušelo, dyž začala s herákem. Tak je to u věčiny holek. Jako by to z nich vytáhlo to nejlepší. Jako by ti to pokaždý něco dávalo, neš si to začne i s úrokama vybírat zpátky.

Begbieho epitaf na Julii: Věčná škoda pořádný prciny.