Něco ke čtení

Martin Eden (1909) je nevzdělaný námořník, který má rád večírky, tancovačky a rvačky a života si užívá, seč mu síly stačí. O vzdělání a literatuře má jen velmi mlhavé povědomí — vždyť ke svému životu je stejně nepotřebuje. (Ne)šťastnou náhodou jednoho dne pomůže ve rvačce muži z vyšší společnosti, a ten jej pozve do domu svých rodičů.

Tady Martin poprvé spatří svou první opravdovou lásku, slečnu Ruth Morseovou, bakalářku umění, která se věnuje studiu literatury. Jeho zvířeckost ji zprvu leká, zároveň ji k němu také přitahuje. Právě ona donutí Martina, aby se více začal zajímat o pro něj do té doby nepotřebné věci: četbu knih, studium jazyka, filozofii. Martin Eden je jako nebroušený diamant, a Ruth si usmyslí, že mu pomůže poznat ten „lepší“, vznešenější svět, kde se mluví spisovně a kde se diskutuje o věcech filozofických, kterým však jen málokdo doopravdy rozumí.

Martin je nadaný žák a láska k Ruth je pro něj dostatečnou motivací ke studiu. Objeví v sobě netušené možnosti, nad nimiž ční jediná touha — psát. Nepřeberné množství zážitků z námořních cest slouží jako výborný základ pro kariéru spisovatele. Netuší však, na jak obtížnou cestu se pouští.

Magazíny ani noviny nechtějí jeho neumělé pokusy otiskovat. Martin je však pln naděje a nepřipouští si možnost neúspěchu. Musí prorazit, jednou se to musí povést. Když nespí nebo není na cestě k zastavárníkovi, píše. Povídky o skutečném životě, na které není širší veřejnost připravena. Své poslední dolary utrácí za poštovní známky a neustále obesílá magazíny, které mu jeho práce neustále vracejí zpět. Ani naléhání Ruth, aby si „našel místo“, ho od psaní neodradí.

Jeho láska konečně najde odezvu, a přes námitky rodičů se s ním Ruth zasnoubí. Nemocný, na pokraji vyčerpání a bez peněz konečně prodá svou první povídku. Malý obnos však sotva stačí na pokrytí dluhů a po dalším naléhání Ruth slíbí, že si najde práci. Psaní už je pro něj ale natolik silnou drogou, že se jej nemůže vzdát.

Martin se při návštěvách v domu Morseových znovu a znovu přesvědčuje o antipatiích, které k němu chovají rodiče Ruth. Ti ji také nakonec přesvědčí o tom, že Martin Eden jí není hoden.

Když Martin konečně prorazí se svou filozofickou esejí Zatmění Slunce, dávno už k vyšší vrstvě, k buržoazii a aristokracii, nevzhlíží jako k nedosažitelnému ideálu, naopak jí pohrdá. Setkání s Brissendenem a jeho učenými přáteli mu otevřelo oči a Martin si konečně uvědomil, jak omezení a nevzdělaní jsou lidé, se kterými se doposud stýkal. Jak se sami bojí života a schovávají se za knihy a poučky v nich psané, aniž by je dovedli pochopit.

Po uveřejnění eseje se na Martina usměje štěstí a jeho dřívější díla jsou najednou přijímána s nadšením, ačkoliv jimi až dosud redaktoři magazínů opovrhovali. Martin přesto cítí křivdu, cítí, že uznání se mu dostalo již za práci dávno vykonanou, jen kvůli jedné povedené eseji, dílem náhody. Lidé, pro které byl jen pomateným pisálkem, jej najednou obletují jako můry světlo žárovky. Stejně tak Ruth se k němu chce znovu vrátit, ale Martin Eden už o společnost lidí nestojí. Zklamal se v nich, zklamal se ve svém ideálu vyšší morální společnosti. Je přece stále Martinem Edenem, celý život stejným, přesto jej najednou lidé přijímají jinak než dříve. Naplno poznává, jakou moc má sláva a peníze. Tisíce dolarů rozdá svým sestrám a jejich manželům, kteří se ho zřekli mezi prvními a teď jej vynášejí do nebes.

Martin Eden je unaven životem a lidmi. Nastoupí na loď a odplouvá do Jižních moří, směrem na Tahiti, kde bude sám pro sebe. Martin Eden už dohrál. A v tom okamžiku, kdy to věděl, přestal vědět.

Přestože je silně autobiografický román především manifestem nezdolné touhy žít, je jeho hlavní hrdina na konci životem unaven. Těžko to mít Martinu Edenovi za zlé, v životě ho příliš štěstí nepotkalo. Ano, splnil si sen — nakoukl do vyšší společnosti -, ze sna se však rychle stala noční můra.

Martin Eden zavrhl svůj starý život pro život nový, „lepší“, který ho nakonec zničil. Soucítit s hlavním hrdinou není lehké: vždyť jednou ho proklínáte, že se pošetile žene za nedosažitelným, podruhé s ním sdílíte radost z úspěchu. Zrazujete ho od slepého naslouchání Ruth, zároveň mu ale přejete Lásku. Nechápete, proč rozdává peníze lidem, kteří se k němu nezachovali dobře, zároveň ale máte pro jeho činy pochopení.

Martin Eden vzbuzuje tolik ambivalentních pocitů, že lze jen obtížně zaujmout jednoznačné stanovisko k jeho životu a činům. Jack London psychologii hlavního hrdiny zvládl mistrně. Stejně tak ovšem i profily dalších postav románu: velké teoretičky Ruth, která je naprosto nepřipravena na skutečný život, protože ten se jí z knih vyčíst nepodařilo; jejích rodičů, kteří jsou prototypem prospěchářů a maloměšťáků, jejichž největší starostí je to, co si o nich pomyslí sousedé; Brissendena, se kterým se Martin setká jen krátce, který však sehraje velmi důležitou roli v jeho životě.

Román v sobě kromě silného lidského příběhu ukrývá také sociální náboj a ve své druhé polovině se často utíká k filozofickým otázkám otrocké morálky, proti níž Martin obhajuje morálku panskou.