Něco ke čtení

Dům o tisíci patrech (1929) je autorovým prvním románem, a to velmi zdařilým a na svou dobu brilantně zkonstruovaným.

Hlavní hrdina procitá z podivného snu o lebce a žluté lampičce na schodišti pokrytém červeným kobercem. Omámen, nepamatuje si ani své jméno, ani svůj původ, ani způsob, jakým se na schodišti ocitl. Záhy však v kapse kabátu objevuje malý notýsek a v něm tyto pokyny:

Projít Mullerdómem a prozkoumat všechna jeho patra. Proniknout jeho zazděné oblasti. Exportní a importní společnost Vesmír, doprava na hvězdy. — Není to podvod? Zázračný kov solium, z něhož se staví letadla na hvězdy. Co je na tom pravdy? Kdo je Ohisver Muller? Dobrodinec lidstva, či upír? Proč se skrývá před světem? Nevysvětlitelné únosy krásných žen. — Princezna Tamara. Kam se poděly?

Dalším čtením v notýsku konečně zjistí i své jméno a povolání: detektiv Petr Brok. Vyslán byl do obludného, tisícipatrového Mullerdómu, aby prozkoumal tajemství, kterým si pán domu, Ohisver Muller, podmanil celý svět. Je opravdu možné cestovat na hvězdy? A proč stojí i nepatrné množství solia obrovské sumy peněz?

Mullerdóm je světem ve světě, každé z pater má svůj specifický účel — některá slouží jako ubytovny chudých, jiná jako sklady, jinde se zase koncentruje výrobní síla a stroje. V některých částech jsou místa rozkoše, jinde krematoria. Každá píď prostoru má v Mullerdómu svou vlastní funkci.

Největší chloubou Mullerdómu je společnost Vesmír, která možňuje obyvatelům domu cestovat na rozmanité hvězdy. Celý komplex je pak nekonečně protknut reklamou na nejrůznější výrobky, značky, planety, hvězdy. Na chod všech součástí tisícipatrového světa dohlíží Ohisver Muller, obyvateli uctívaný jako všemocný bůh.

»Potichu! Jen potichu! — Všichni to vědí, a přece se tváří, jako by tomu věřili! — Taková jest vůle našeho dobrodince!« zvolal najednou hlasitě a bázlivě mrkl k vypuklému sklíčku ve stropě.

V Petru Brokovi však modla obyvatel Mullerdómu získává silného protivníka, neboť detektiv — dočasně obdařen neviditelností — je pevně rozhodnut zbavit dům tyrana. Svým konáním se snaží podkopat Mullerův vliv, povědět lidem pravdu o letech se společností Vesmír. Pomůže povstalcům z řad otroků v boji proti obludnosti Mullerdómu. Bude však schopen překonat všechny nástrahy a pasti, aby se dostal na dosah Mullera?

Na jejím dně uviděl drobného, suchého človíčka s ohyzdným obličejem, v brčálově zeleném župánku. Skleslé tváře utvořily po stranách úst dvě odporné vrásky. Ohrnutý spodní ret byl zčernalý a suchý až k dásni. Od úst mu stékal pramen rezavých vousů, který se pod bradou štěpil ve dva roztřepené provazce, sahající až do klína.

Weissův román je vynikajícím skloubením prvků sci-fi, psychologického románu a také hororu. Svět, který autor pro svůj příběh stvořil, je neskutečně originální, dokonale promyšlený a také symbolický. Lidé v něm žijí beze jmen, pouze s čísly. Hlavním cílem je nesmyslné budování dalších pater a nekonečná výroba, ať již hmotných statků, nebo spokojenosti. K brilantním vypravěčským schopnostem autora se přidává také síla zajímavě zakomponovaných snů Petra Broka.

Do jisté míry lze tedy román chápat jako kritiku kapitalistického světa (vždyť i sám autor se o ní v doslovu zmiňuje), mnoha svými prvky však svádí i k jiné interpretaci — uctívání falešného boha, kterého nikdo nezná, nikdo ho neviděl, a kvůli kterému lidé umírají. Nelze snad tedy román považovat i za kritiku křesťanství a církve?