Něco ke čtení

Mechanické piano (Player Piano), napsané roku 1952, je zástupcem Vonnegutovy sci-fi tvorby, v níž varuje společnost před odcizením a anonymitou. Práci ve světě Mechanického piana převzaly stroje, které dokáží vyrobit cokoliv s nulovými ztrátami — pojištění, žvýkačky, jídlo, oblečení… Za mechanizací výrobního procesu stojí doktor Proteus, jehož syn Paul je ředitelem výrobních závodů ve městě Ilium.

Město Ilium ve státě New York je rozděleno do tří částí. V severozápadní sídlí vedoucí pracovníci, inženýři, státní zaměstnanci a hrstka příslušníků intelektuálních profesí, v severovýchodní sídlí stroje a konečně jižní, na druhém břehu řeky Iroquois, zaujímá oblast známá jako Domovina, kde žije převážná většina obyvatel.

Lidé už dávnou nejsou nepostradatelnou součástí výrobního procesu, ba naopak — jsou pro inženýry a vedoucí pracovníky jen hromadou děrovacích štítků a čísel, které je potřeba někam zařadit. Průměrně inteligentní lidé mohou být zaměstnáni pouze jako “krumpáče a lopaty” nebo vojáci. Jedinou šancí na lepší vyhlídky jsou srovnávací testy, v nichž uspěje jen hrstka uchazečů. Pro zbytek se stává život jakousi povinností.

Paul Proteus někde v hloubi srdce cítí, že ačkoliv je ekonomika silnější, výroba efektivnější a lidé by tudíž měli být spokojenější, nejsou. Ztratili pocit důležitosti, užitečnosti a smysl života.

„Dřív nebo později uchvátí někdo obraznost těchto lidí novou magií. Jejím základem bude příslib znovunavrácení pocitu účasti, pocitu potřebnosti člověka na zemi — dů­stojnosti, krucinál. Policie dobře ví, co dělá, když po těchhle lidech pátrá a strká je na základě antisabotážních zá­konů do basy. Jednou se ale stane, že jim někdo pro­klouzne mezi prsty, a než se nadějí, podaří se mu zor­ganizovat následovníky.“

Jeho žena Anita, která sama pochází ze “spodiny” společnosti, je však v současné situaci spokojená. Paul tak zůstává se svými úvahami sám a pevně rozhodnut vysvětlit Anitě, co cítí. Rozčarování společností strojů jej dovede až ke koupi starého statku, který si pamatuje pocitvou ruční práci. Poté, co své ženě představil svou vizi jejich společného života a seznámil ji s rozhodnutím opustit místo ředitele, se touženého pochopení nedočkal.

Zkusil to jinak: „Abychom získali všechno to, co máme, Anito, museli jsme tyto lidi zbavit toho, co pro ně bylo tím nejdůležitějším na světě — pocitu, že jsou potřební a užiteční, základu sebeúcty.“

Při návštěvě Domoviny zjišťuje, že naštěstí není jediný, kdo považuje současný stav společnosti za nešťastný a koho by úřady vsadily do žaláře s nálepkou “sabotér”. Ed Finnerty, jeho bývalý kolega z ilijských závodů, společně s reverendem Jamesem L. Lasherem už dávno připravují plán revoluce, při níž by se lidem mělo znovu dostat sebeúcty. Paul zpočátku váhá, ale impulsem k činu jsou mu nakonec jeho nadřízení, kteří po něm žádají (na základě jeho předchozích excesů) svědectví o přípravách revoluce. Paul je tedy naoko vyhozen ze zaměstnání, přitom se však rozhodne odejít doopravdy.

Stává se duchovním vůdcem revoluce, ikonou, kterou znají lidé v celé zemi a které můžou důvěřovat. Ani jeho jméno však nezabrání v drancování a ničení, které s sebou revoluce přinese. Původní plány na odstavení strojů zůstávají jen na papíře a lidé, kteří mají znovu moc, demolují celé Ilium. Paulovo zklamání a rozčarování je ještě větší poté, co mu reverend oznámí, že od začátku s porážkou počítal. Paul si uvědomuje, jak naivní byla myšlenka osvobození od strojů a spolu s ostatními se vzdává úřadům.

Jakoby okrajovou, ale velmi významnou postavou románu je bratpúrský šáh, který je skeptický ke všemu, co při své návštěvě USA vidí. V jeho zemi je rozdělení obyvatel podobné (vrchnost a novodobí otroci), ale narozdíl od USA jsou lidé šťastní.

Vonnegut varuje před materiální společností, ve které lidé nejsou šťastní. Upozorňuje na touhy, které jim žádný stroj nemůže splnit — touhu být potřebný, užitečný, mít úctu k sám sobě. Potlačená revoluce sice nedává románu šťastný konec, ale plní svůj cíl: ukazuje, že dokud existuje ochota položit život za duchovní hodnoty, existuje i naděje.