Něco ke čtení

Spalovač mrtvol vypráví příběh Karla Kopfrkingla a jeho rodiny — ženy Lakmé, dětí Ziny a Milivoje. Pan Kopfrkingl pracuje v krematoriu a svou práci bere jako poslání — pomáhá bourat zeď, která mrtvé obklopuje a pomáhá tak duši najít nové tělo (je velmi ovlivněn knihou o Tibetu, kterou vlastní). Svým založením je romantik (svou rodinu oslovuje exotickými přívlastky: nebeská, oblačná, čarokrásná), sám se nechá oslovovat Roman a ve smrti vidí jedinou krásnou jistotu našeho života. Miluje smuteční hudbu a je zcela oddán svému poslání — často o smrti mluví takřka fanaticky, snad bláznivě, ale není nebezpečný.

To se má však na pozadí historických událostí brzy změnit — děj novely se totiž odehrává ve válečných letech a pan Kopfrkingl v sobě má “kapku” německé krve, zatímco jeho žena Lakmé je poloviční Židovka. Sám o tom nikdy nepřemýšlel, svou ženu až k smrti miluje, ale pod tíhou situace a na naléhání svého přítele Wilhelma Reinkeho si uvědomuje, že na krvi záleží a že v krvi je rozdíl. Člověk, kterého doposud zajímalo jen štěstí jeho rodiny a politice nevěnoval pozornost, se musí rozhodnout, zda se přidat k proněmeckému proudu a zřeknout se své manželky (ač rozvody neuznává), nebo se postavit proti dějinám.

Když se pan Kopfrkingl dozvídá, že s Vůdcem přijde nový řád, ve kterém pro Židy nebude místo, cítí povinnost svou rodinu uchránit utrpení — vždyť smrt je tehdy dobrá, ušetří-li člověka velkého utrpení…

A tak svou manželku oběsí v koupelně, syna zabije v krematoriu. Dceru už nezachrání — zblázní se.