Něco ke čtení

Třetí sešit směšných lásek (1968) je soubor čtyř povídek: Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Symposion, Eduard a Bůh, Doktor Havel po 20 letech. Všechny je spojuje společný motiv tělesné lásky, jejíž velkou překážkou je pokročilý věk hlavních postav. V povídce Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým hlavní hrdina tuto překážku překonává a spolu se svou platonickou láskou z mládí stráví společnou noc — překoná odpor ke stárnoucímu ženskému tělu a ukojí svou zvědavost.

Oproti tomu v povídce Symponion doktor Havel odolá svodům Alžbětky — zkrátka proto, že se mu dává až moc okatě a dobrovolně a on si chce udržet svobodu. Celá situace se později vyvine tragikomicky, když Alžbětka spáchá nespáchá sebevraždu. Nakonec však nalezne lásku (ač trochu směšnou).

Eduard z povídky Eduard a Bůh se dostává do situace nejsvízelnější: seznamuje se s Alicí, silně věřící dívkou, která odmítá předmanželský sex. Aby si ji udržel, předstírá svou víru v Boha, která ho však přivede do problémů v práci — soudruzi jeho pámbíčkaření vidí jen neradi. Nezbývá mu nic jiného, než se vlichotit staré a ošklivé ředitelce školy, aby o místo nepřišel. Když se Alice dozví o tom, jak statečně neodvolal svou víru, poddá se mu. Eduardovi je její přelétavost a nestálost najednou odporná a, tak ji opustí.

I poslední povídka se věnuje stárnutí a sexu — zase se setkáváme s dr. Havlem, který se odjíždí léčit do lázní, kde pociťuje dokonalý nezájem žen o svou osobu. Ovšem jen do chvíle, kdy za ním přijíždí jeho žárlivá žena — slavná herečka. Z doktora se najednou znovu stává švihák lázeňský, za kterým se ženy otáčejí. A on zjišťuje, že to mu ke štěstí vlastně stačí.