Něco ke čtení

Tramvaj do stanice Touha (A Streetcar Named Desire, 1947) se začala hrát na Broadwayi v prosinci roku 1947, v jedné z hlavních rolí se představil Marlon Brando.

Ústředním párem hry jsou Stella a Stanley, manželská dvojice žijící v jedné z chudších čtvrtí New Orleans poblíž zastávky Touha. Stanley je polský přistěhovalec neznalý společenského chování, hrubián a opilec. Jeho žena pochází z vyšších pater společnosti, a na první pohled nám není vůbec zřejmé, proč si Stanleyho vzala. Proč žije v nuzném domku a chce přivést dítě do bytu o dvou světnicích, mezi nimiž ani nejsou dveře?

Vztah manželů je velmi zvláštní — oba jsou tak odlišní, jak jen je to možné, přesto si v jedné věci velmi rozumějí. Sex. Sex je Stanleyho způsob jak být ženatý. Sex je pro něj vším, především možností k uspokojení, ale také k udržení Stelly. A zdá se, že jí zavedené pořádky vyhovují: vždyť i přes Stanleyho násilnické chování s ním v noci vždy ráda ulehne.

Do jejich stereotypního života najednou přijíždí Stellina sestra Blanche, žena okolo třicítky, která se stáří bojí jako čert kříže. S sebou si přiváží celou spoustu tajemství, které přispějí k tragickému vyvrcholení celé hry.

Od první chvíle je jasné, že Blanche má problémy s alkoholem, že existuje něco, před čím se snaží v alkoholu skrýt. Přišla o rodinné sídlo Belle Reve, kde se sestrou vyrůstaly, zažila spoustu pohřbů a umírání, se kterými se musela nějak vyrovnat. A tak se přijela za svou sestrou podělit o všechno trápení. Nebo snad ne?

BLANCHE: Víš, Stello, — ty mi budeš dělat výčitky. Já vím, že na to máš právo — dělat mi výčitky -, ale než s tím začneš, — tak vezmi v úvahu, — že ty sama jsi odjela! A že já tam zůstala a bojovala! Ty sis odjela do New Orleansu a starala ses jenom o sebe! Kdežto já zůstala v Belle Révě a snažila se ho udržet! Já ti to neříkám jako výčitku, ale veškerá tíha přece spočívala jenom a jenom na mých bedrech!

Stárnoucí učitelka angličtiny, kterou kvůli románku se sedmnáctiletým chlapcem vyhodili ze školy a dokonce z města. Žena, která se před okolním světem schovává v bublině iluzí oblečené do skvostných šatů a pozlátka.

Stanleymu však brzy dojde, proč Blanche opravdu přijela. Její pobyt pro něj znamená hlavně jednu věc: omezení sexuálního života. Přistupuje proto k radikálnímu kroku a Blanche kupuje lístek zpátky do Laurelu. Po hádce, která následuje, musí rozrušenou Stellu odvézt do nemocnice. Zatímco je Stella v nemocnici, mezi Blanche a Stanleym se strhne hádka. Stanley jí prozradí všechno, co zjistil o její minulosti, a situace se začíná vyostřovat. Blanche je připravená se bránit, proti surové síle Stanleyho však nemá nejmenší šanci.

Poslední obraz hry nás přenese o několik týdnů dál. Stella už je zpět z nemocnice i s dítětem a Blanche se konečně chystá k odjezdu. Ne však na cestu po Karibiku s ropným magnátem z Dallasu, jak si to vysnila. Místo toho na ni čekají lékař a zdravotní sestra, kteří ji doprovodí do blázince. Kam jinam byste poslali blázna?

STANLEY (trošku nejistě): Steluš? Blanche už je pryč a Stella teď může dát volný průchod svému pláči. Usedavě se rozvzlyká, jako by v tom pláči nacházela jakousi rozkoš. (Stanley smyslně, chlácholivě) No tak, holčičko… no tak, miláčku. Stelluško, no tak, no tak… (Klekne si k ní a jeho prsty najdou výstřih její halenky) No tak, miláčku, no tak, miláčku, no tak…

Stanley se tak znovu domůže svého. Blanche ještě ani neopustí byt, a Stella už je svému muži znovu povolná, jako by se její sestra na prahu bytu v New Orleans nikdy neobjevila. A jak se máme dívat na Blanche? Je to jen lhářka, která proplouvá životem bez zábran, vychytralá a toužící uhnat někoho, kdo se o ni postará? Proto se snaží získat Stanleyho kamaráda Mitche? Proto je tolik naštvaná, když mu Stanley prozradí, co je Blanche zač? Nebo je Blanche skutečně nešťastná žena, kterou pronásleduje trauma z období dospívání?