Něco ke čtení

Parfém bláznivého tance (Jitterbug Dance, 1984) je především příběhem o lidské touze po nesmrtelnosti. Děj sledujeme z perspektivy čtyř hlavních hrdinů: krále Alobara, který se od Bandalúpů naučí, jak se stát nesmrtelným. Předtím však musí opustit svůj domov, ve kterém jej chtěli jeho poddaní zabít, a projde celý svět. Seznámí se s Kudrou a společně “stárnou” v koloběhu dějin. Nemohou se však nikde usadit, neboť jejich sousedé jsou nedůvěřiví k lidem, kteří se během let nemění. Na jejich cestě je doprovází Pan, smradlavý bůh stád, symbol starého myšlení a světa.

V současnosti, tedy 80. letech, sledujeme dále Priscillu, servírku roznášející taco v Seattlu, která se marně pokouší vytvořit dokonalý parfém. V New Orleans žije madame Devallierová, postarší dáma, která se se svou asistentkou V’lu Jacksonovou snaží o totéž, stejně jako Marcel LeFever v Paříži. Jen Priscilla má k dispozici flakón s vyobrazením Pana, který Alobar někdy v 17. století zahodil, když mu Kudra nadobro zmizela.

Příběhy všech čtyř hrdinů (či skupin hrdinů) se postupně splétají, autor odhaluje, k čemu mezi jednotlivými postavami došlo v minulosti. Už od začátku však tři současníky spojuje jedno — někdo jim přede dveřmi pravidelně nechává červenou řepu. Snaží se je tak navést na stopu správného složení parfému K23, které vymysleli už kdysi Alobar s Kudrou, aby skryli Panův strašný zápach. A Alobar, který přežil až do dnešních dnů, recept prozradil Wigssi Dannyboyovi.

Ač je příběh psán velmi volným stylem, s trochou erotiky, trochou sprosťáren a velkým množstvím vtipu, na problém nesmrtelnosti se dívá opravdu podrobně. Skutečně jde o jednu z nejstarších tužeb lidstva, ale proč? A je to tak vůbec dobře? Třeba odpověď najdete u Toma Robbinse.