Martin Eden (1909) je nevzdělaný námořník, který má rád večírky, tancovačky a rvačky a života si užívá, seč mu síly stačí. O vzdělání a literatuře má jen velmi mlhavé povědomí — vždyť ke svému životu je stejně nepotřebuje. (Ne)šťastnou náhodou jednoho dne pomůže ve rvačce muži z vyšší společnosti, a ten jej pozve do domu svých rodičů.
Stephen Leacock: Literární poklesky
Literární poklesky (Literary Lapses) s sebou přináší 47 krátkých, ironických a nadnesených kusů, které vycházejí z všedních událostí lidského života — založení bankovního konta, návod na zbohatnutí či cestování dráhou. Mezi nejlepší se bezesporu řadí povídka Moje finanční kariéra, která vypráví strhující příběh o muži, jenž si chtěl založit bankovní konto. Vystrašený ze všech úředníků a značné sumy peněz (považte, celých 56 dolarů) během jediné hodiny konto založil, skoro se zbláznil a konto opět zrušil.
Markus Zusak: Když psi pláčou
Cameron Wolfe je nejmladší ze čtyř sourozenců, nanicovatý kluk, který se snaží vyrovnat se světem kolem sebe. A taky sbalit už konečně nějakou holku, což je pro něj neřešitelný problém.
Edward Albee: Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Divadelní hra Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who’s Afraid of Virginia Woolf?, 1961) vypráví ve třech dějstvích o noční návštěvě Nicka a Drahunky v domě Jiřího a Marty. U nás hru poprvé uvedlo Divadlo S. K. Neumanna za účasti Albeeho pod názvem Kdopak by se Kafky bál. Jméno tehdy ne moc známé Woolfové bylo vyměněno za módního Kafku. Myšlenku původního názvu odvozenou od říkanky tří pohádkových prasátek (who’s afraid of big bad wolf — Who’s Afraid of Virginia Woolf) se tak podařilo dobře zachovat (kavka — Kafka).
Harper Lee: Jako zabít ptáčka
Jem a Čipera Finchovi žijí v okrese Maycomb ve státě Alabama se svým otcem, právníkem jménem Atikus Finch. Každé léto za nimi přijíždí kamarád Dill, v jejich blízkosti žije černoch Bubu Radley, o kterém putují strašidelné historky a který nikdy nevychází z domu. Děti se ho snaží vylákat, zároveň to ale úzkostlivě tají před Atikem, kterému se to nelíbí.
Hlava XXII (Catch-22, 1961) je satirickým románem o druhé světové válce, s jehož postavami se setkáváme na italském ostrůvku Pianosa. Antimilitaristicky laděné dílo čerpá z osobních zkušeností autora, pro kterého byla — stejně jako pro celou řadu dalších — válka jednou z největších inspirací.
George Orwell: Farma zvířat
Farma zvířat (Animal Farm, 1945) je spolu s titulem 1984 považována za vrchol Orwellovy tvorby. Kvůli nepokryté kritice SSSR muselo být její vydání pozdrženo.
Jerome Klapka Jerome: Dělat věci s rozmyslem je ztráta času
Dělat věci s rozmyslem je ztráta času (The Second Thoughts of an Idle Fellow) je sbírka 12 povídek vycházejících z běžných životních situací, které ne vždy dopadají tak, jak bychom si přáli. Autor na konci mnoha povídek filozofuje o smyslu života a lidské podstatě a přirozenosti — nezabředává však do monotónních úvah, činí tak s vtipem sobě vlastním.
Roald Dahl: Další příběhy nečekaných konců
Další příběhy nečekaných konců (More Tales of the Unexpected, 1978) obsahují 9 povídek, které balancují na hranici světa reálného a fantastického, možného a neskutečného. Povídky jsou psány s lehkostí a vtipem, který je velmi důležitý pro překvapivý konec každého příběhu.
George Orwell: 1984
Alegorický román 1984, který líčí život ve světě plném strachu, byl v době vydání (1949) vykládán jako obžaloba stalinismu. Orwell nás zve do Oceánie, jedné ze tří světových supervelmocí, které spolu bojují o nadvládu na Zemi. Winston Smith, hlavní postava románu, je členem strany Angsoc, která v zemi ovládá veškerá média i myšlení lidí. Strana zjednodušuje slovní zásobu a dělá z lidí tupé stádo neschopné rozumně uvažovat.